16 ha CARDA testy
Prostor: 16 ha (400x400m)
Počet ukrytých osob: 1
Max. čas prohledávání: 2h
Min. čas prohledávání: 1h (pokud je osoba nalezená dříve, tak se přesune na jiné místo a pokračuje se ve hledání, aby se prověřila schopnost psa min. 1h pracovat)
Co se hodnotí?
Krom samotné práce psa (kde se klade důraz na práci nosem-tzv. navětření a samozřejmě spolehlivé označení) se hodnotí především práce psovoda – pokrytí terénu, práce s mapou a GPS, vhodné využívání větru, plán vyhledávání, čtení psa atd…
Celkem se hodnotí 12 dovedností psovoda a 5 dovedností psa. U každé dovednosti je zadána známka V-výborně, D-dobře (event, V/D – něco mezi) nebo N-nedostatečně. Pro úspěšné splnění zkoušky je potřeba u každé dovednosti obdržet alespoň známku dobře. Všechny hodnocené dovednosti naleznete zde (1.část a 2. část).
Samozřejmostí je plnění zkoušky na psu neznámého figuranta. V průběhu hledání je možné psa jakkoliv odměňovat.
Kdo plnil (a splnil)?
Robert Novák+ Rocky, Zuzka Večeřová + Csoki, já s žábou
Zkoušející:
1. Vladimír Makeš
2. Klára Kmoníčková
Figuranti:
Veronika Zemanová , Martin Brandner, Michal Sitte
Naše 16ha testy z mého pohledu:
Na řadu jdeme až třetí. Má to jisté nevýhody-celý den trnu jestli se stihnem a Tjabo se nudí na pokoji. Vzhledem k tomu, že jsme měli ještě za pár dnů v plánu zkoušky lavinový (RH-LC), chtěla jsem mít alespoň dva dny času na vyzkoušení zahrabanců (lavinové zkoušky se nakonec stejně zrušili kvůli nedostatku sněhu). Nervózně sleduju hodiny a v hlavě mi pořád problikává, že ve čtyři se začíná dost markantně stmívat. Ve třičtvrtě na tři jsem to už nevydržela a šla volat Kláře, jestli mám dál čekat nebo jestli si můžu vzít žábu na procházku. Prý že se mám připravit a za chvilku jdem na řadu…
Začala jsem shánět další čelovku, jelikož jsem s noční prací nepočítala, tak jsem s sebou neměla světlo na žábu. Za chvíli přifrčel David a odvezl nás k terénu. Tam ještě nikdo nebyl, jelikož někdo šel schovat figuranta a zbytek prošlapával terén a vytvářel falešné stopy.
Když David navrhoval, že by se lavinový zkoušky mohly dělat v NOCI na sjezdovce, tak jsem říkala, že by mi to nevadilo…měla jsem na mysli přehlednou sněhovou plochu 10 000m2, né les o rozloze 160 000m2. Noční práce sice potřeba jsou, ale proč si tím zbytečně komplikovat jinak denní zkoušky. Ale jak je známo, všechno co řeknete, může být použito proti vám J.
Nakonec jsme se všichni sešli na hranici mého terénu. Ten jsem dostala zakreslený na mapě, tak jsem si hraniční body přecvakala do GPS (resp. Astra). Pak přišlo na řadu přímé označení – slouží především k tomu, aby rozhodčí viděli, jakým způsobem pes značí . Pokud něco není v pořádku (napadání, nezájem atd.), tak je lepší na to přijít hned, čímž se ušetří 1-2hod zbytečného běhání po lese.
Přímé označení v pořádku bylo, ale mělo za následek to, že Tjabo už skoro nezavřel ústa, což trochu komplikovalo vysvětlování zvolené taktiky a úvodní pohovor. Jelikož se tma neúprosně blížila, vzala jsem úvodní pohovor trochu zhurta. Zjistila jsem si, že zde probíhala pátrací akce, a nevrátila se jedna záchranářka. Ve spěchu jsem se ale zapoměla zeptat, jestli v terénu nejsou nějaká nebezpečná místa, což mi bylo při závěrečném hodnocení vytknuto.
V 16.10 konečně vyrážíme do terénu. Mírný vítr sice fouká, ale každou chvilku někam jinam. Měnit taktiku každých pár minut podle toho kam zrovna fouká nemá moc cenu, a tak se rozhoduju nejprve obejít louku, po hranici lesa dojít na konec terénu a pak začít pásovat po vrstevnicích. Spoléhám na to, že pokud je ztracená osoba zraněná, tak bude ležet na jednom místě a tudíž se stejně rozfouká do všech stran, tkže by ji Tjabo měl někde ucítit. První pás vedu střídavě po hranici terénu na hraně les-louka, ve chvíli kdy se vítr výrazně obrátí, tak zalezu trochu hlouběji do lesa, abych pokrývala alespoň část prostoru, který mám za úkol prohledávat a ne pouze louku, která tam už nepatří.
Výstupy z mé (pujčené) GPS (fialová trasa=já, slabě červená čára=hranice našeho terénu, černá čára=navětření)
Výstupy z ASTRA (fialová trasa=já, červená trasa=Tjabo)
Na rohu terénu se rozhoduji vzhledem k proměnlivému větru pásovat jen po 50m. Tjabo se mi stahuje moc nahoru, tak si ho chci přivolat zpátky. Jak zavolám, tak se zastaví a začne na mě upřeně zírat. To přesně dělá, když má pocit, že bych ho přivolávat neměla. Nakonec se rozhodne přijít, ale hned po vypuštění se znovu vrací do míst, odkud jsem ho přivolala. Jak později zjišťuji, v tuhle chvíli je vzdušnou čarou asi 200m od osoby. Tjabo se postupně vzdaluje dál a dál do kopce a už ho nepřivolávám. Dokud ho nad sebou vidím, pokračuju dál v pásování. Jak se blíží k osobě, tak stále zrychluje. Když mi zmizí z dohledu tak se zastavím a jen sleduju na Astru, jak pracuje. Za chvilku se ozve štěkání a mě se docela uleví. V tuhle chvíli jsem cca 145m od osoby.
Utíkám směrem, kde slyším štěkání, což je bohužel přímo do kopce. Když se konečně dostanu k osobě, skoro nemůžu popadnout dech. Tjabáka ani pořádně nepochválím a rovnou mu vyklepnu z pytlíku kus hovězího. Zatímco s ním bojuje, zjišťuji zdravotní stav osoby a hlásím do vysílačky její polohu.
V době nálezu máme za sebou pouze 35 minut práce, takže zatímco řeším nalezenou osobu, už se jde schovat jiný figurant. My jsme se i s nalezenou osobou vrátili zpátky k ostatním a pokračujem v hledání dle původně zvolené taktiky. V půlce třetího pásu nás Vláďa zastaví a ptá se mě, co si myslím, že máme prohledaného. Jelikož cílem zkoušky je nalézt jednu osobu, druhá osoba byla většinou schovaná tak, abychom se nějak poučili ze svých chyb. My jsme v prvním pásu nechali kousek neprohledaného lesa, jelikož zrovna když jsme šli kolem, tak se změnil vítr a foukal opačně. Takže druhá osoba byla schovaná tam, a jelikož se nám už blížila hodinová hranice (krom toho byla všem zima), poslal nás Vláďa rovnou na to místo. Chvilku nastal trochu chaos, protože jsme se nejprve špatně pochopili a vydali se do jiného rohu, který byl o pár desítek metrů vedle. Po zjištění tohoto omylu jsme se vydali směrem, kde měl být figurant ukryt, ale jelikož si Klára myslela, že je osoba ještě o kousek dál, tak jsme ji pro změnu nadešli. To bylo taky poučné. Jak se pořádně setmělo, proudění vzduchu se konečně ustálilo na směru z kopce, takže ačkoliv Tjabo prošel kousek nad osobou, cítit ji nemohl. Do třetice všeho dobrého se nám konečně podařilo udělat pás pod osobou, kde ji Tjabák pěkně natáhnul, našel a vyštěkal. Bylo čtvrt na šest, zima a sněžilo. Tjabo dostal svou oblíbenou odměnu-rybu a vydali jsme se zpátky k autu.
V noci bývají pachové podmínky většinou lepší než ve dne, jelikož se nějak ustálí vzdušný proudění. Co mi ale při práci za tmy nejvíc vadí je, že nevidim na psa. Samozřejmě má na sobě čelovku, takže vidím, kde se pohybuje, ale nevidím na něj. Nevidím v jaký poloze má hlavu, jak běží, jak má uši, ocas…prostě se za tmy pes mnohem hůř ´čte´, mnohem snáz se dá přehlédnout nějaká slabší reakce na lidský pach, na žábě mnohem hůř poznám, co vlastně čuchá.
Po večeři následovala ta nejzajímavější část - vyhodnocování zkoušek ve formě briefingu. Na výstupech z GPS každý psovod popisoval svou práci, ostatní se mohli ptát proč co a jak dělal, řešili se chyby a zkušební komisaři sdělovali své názory k dané práci. Ve zkouškách všichni tři psovodi uspěli. Vyhodnocení našich zkoušek naleznete zde (1.část a 2.část).
Velké poděkování patří především obětavým figurantům a pomocníkům v terénech, bez kterých by to nešlo!!!
