DOGTREKKING
naše úspěchy (kategorie DTW1-ženy do 35 let):
LONGy (závody nad 80km):
2 x 1.místo (Oravský dogtrekking2009, Havinošlap Košice2008)
3 x 2.místo (Vlčou stopou2010, Oravský dogtrekking2008, Šlapanický vlk2006)
5 x 3.místo (Stopou strejdy Šeráka2009, Jednooký vlk2009, Hanácká štreka2008, Šlapanický vlk2007, Stezkou vlka2007)
S Tjabem jsme úspěšně dokončili 21 LONGů:
rok2005: Oderský puchýř
rok2006: Krušnohorský dogtrekking, Stopou strejdy Šeráka, Šlapanický vlk, Hanácká štreka, Fryštácký dogtrekking, Stezkou vlka, Oderský puchýř
rok2007: Šlapanický vlk, Oravský long, Stezkou vlka
rok2008: Oravský dogtrekking, Hanácká štreka, Košický havinošlap, Šediváčkova 111
rok2009: Chřibský dogtrekking, Jednooký vlk, Oravský dogtrekking, Stopou strejdy Šeráka
rok 2010: Vlčou stopou, Oravský dogtrekking
Pouze jeden závod jsme nedokončili, a to Jednookého vlka2006 (Tjabovi se udělaly puchýře)
MIDy (závody nesplňující pravidla dogtrekkingu v ČR):
5 x 1.místo (DT hrátky jarním Polabím2009, Prolog okolo Lysé hory2009, Frenštátský dogtrek/maraton2008, Night-trail Ostravice2008, Tour de Beskydy2007)
3 x 2. místo (Tour de Beskydy2008, Veřovický dogtrek/maraton2008, Lysohorský dogtrek2007)
2 x 3.místo (Lysohorský dogtrek/maraton2008, Witko Sapa Ha cross2005)
My a dogtrekking:
První dogtrekking (a rovnou LONG) jsme šli v roce 2005. To mě bylo čerstvě patnáct a Tjabovi dva roky. Kupodivu jsme se nějak doplahočili do cíle. Úžasný pocit...a tak nás dogtrekking chytnul a nepustil.
Plno závodů jsme závodili, jiné závody jsme si jen užívali a flákali se. V roce 2006 jsme měli i dobře rozejitý seriál MČR a nebýt toho, že jsme totálně proflákali dva závody, mohlo z toho být i lepší než 5. místo.
Náš nejhorší čas byl 51 hodin 59 minut a to na Fryštáku2006 (soutěžili jsme o nejhorší čas, za což nás pak měli všichni čekající na vyhlášení výsledků moc rádi :-D - jinak došla jsem minutu před koncem časového limitu...).
Nejlepší čas se nám povedl ve Šlapanicích2006, a to 15 hodin 27 minut. Ale to se nedá moc srovnávat, protože závody jsou různě dlouhý, na různých terénech, v různém počasí, různě značené...
No ale nejlepší jsou zážitky ze závodů, neopakovatelná atmosféra, super lidi...tenhle sport se nedá popsat, ten se musí zažít.
povídání: Vlčou stopou 2010