Sjíždění Orlice
Druhý komentář, autorka Zuzka Večeřová:
První srpnový víkend jsme v našem týmu KriZu uspořádaly sjíždění řeky Orlice z Kostelce nad Orlicí do Blešna. Odvážných vodáků bylo celkem 8 a stejný počet psů, a když to vezmeme podle rozdělení na lodi tak: Klára, Sam + Hana, Dea; Iva, Matěj a Oskar + Marek; Jana, Bonnie + Petra, Atari a nakonec KriZu s žábou a čokoládou. Po tom, co jsem pána, který nám půjčoval lodě, po jeho zoufalém zvolání: „ježiš a co ty čoklové“, ujistila, že s těmi psy takhle jezdíme normálně a že není žádný problém a převedla diskuzi od lodí k tomu, jak fungují záchranářští psi, mohla plavba začít.
Začala opravdu idylicky. Já vyfasovala místo kormidelníka a nasedaly jsme do lodi jako první. Seznamuju se s tím, že ta loď není vůbec vycvičená a dělá si se mnou, co chce, do toho se za námi vrhl do vody Sam a jal se nás pronásledovat a tropit nám nesnáze. Takže my jsme se do kolečka točily na řece, kolem nás kroužil Sam, my ho odstrkovaly pádly a křičeli na něj a snažily se dělat vše pro to, abychom se necvakli. Nemusím snad ani podotýkat, že Sam řval na oplátku na nás a naše hnědočerná posádka nezůstala v hluku pozadu. Vskutku krásná podívaná pro diváky (a krásná ukázka bezproblémových záchranářských psíků), ale přežily jsme.
Loď se mi začala časem trochu podvolovat a chápat, že pán jsem tady já, ale i tak jsme vymetly spoustu říčního porostu, v kterém nejspíš teď odpočívají i moje sluneční brýle. Doteď je mi záhadou, jak je možné, že jsme se ani jednou necvakly. Pokoušel se o to Sam, říční porost nás taky neustále trápil a do toho neustálé neohlášené vystupování naší čtyřnohé posádky z lodi a jejich následné vytahování nás přesto do vody nedostalo.
Na to jsme měli jiné experty. Jana s Petrou se cvakli hned v úvodu v jedné zatáčce, ale to braly ještě s úsměvem. Když se jim po druhé do cesty postavil strom a my mezitím všichni odjeli a čekali na ně o něco dále, cvakly se po druhé, pustily pádla a po břehu mezi krávami si přišly říct o pomoc a tak Klára s Markem vytvořili záchranný tým a pustili se do akce…jedno pádlo pomohli najít jiní vodáci a druhé zachránil náš záchranný tým. Tentokrát smích (ten jejich, ne náš) vystřídal psychický kolaps a nevole do lodi znovu nasednout…inu naše akce jsou vůbec dobrou psychickou prověrkou :-D za nedlouho naši posádku pobavil Marek, který nedobrovolně vystoupil z lodi, když háček málo pádloval a proud je zahnal pod křovisko, které Marka z lodi vytáhlo…nikdo jiný to bohužel neviděl…ale nám se to moc líbilo :-D.
V Týništi jsme se vylodili a občerstvili v hospůdce, hlavy jsme ale museli složit jinde, takže šup zpět do lodí a jedem vybírat místo…kopřivy, kopřivy, kopřivy…poté kotvíme u jednoho stromu Kristýna zavelí, že je tam hezká louka a že tam spíme (každý máme jiné představy o hezké louce :-D), vyloďujem se a Hanka nemotorně vystupuje z lodi a zvládne se u toho i vykoupat, za chvíli Kristýna zahodí náš barel do řeky a Klára se Samem se opět musejí pustit do záchranné akce..a opět úspěšně.
Jen Iva s Markem nám kvůli jejich vyfouklé lodi uplavali, a ač jsme je chtěli dopravit k nám, už naši pomoc odmítli a zakempili asi 200m za námi. Ohýnek, hvězdy a historky…klasika, pak uléháme ke spaní, v noci bylo neskutečné vedro, ale komáři nám nedovolili vylézt ze spacáku..nicméně se asi na nás najedli do sytosti, ráno už tolik neštípali Druhý den už proběhl v pohodě..my už uměly dokonce i stavět tam, kde jsme chtěly…nikdo se nekoupal (oba jezíky jsme pro jistotu přenášeli) a naše „vymáchané“ holky získávaly zpět optimismus…počasí k nám bylo neskutečně shovívavé…celou dobu bylo oblačno…ale pršet začlo až v neděli, přesně po tom, co jsme dorazili do Blešna a vyčistili lodě…hold si to umíme naplánovat.