Agility
Asi nejpodstatněji nám do života zasáhlo agility. Za letošní rok Tjabo udělal obrovské pokroky, nejpodstatnější asi po táboře v Čebíně s Martinou Klimešovou. Zrychlil téměř na svoje maximum, ale přitom se stal mnohem ovladatelnějším. Dokonce začal i jakž takž dělat zóny - no prostě téměř ideální. Především na jaře jsme se zúčastnili více či méně úspěšně nějakých závodů, ale to hlavní mělo teprve přijít. Na podzim jsme se zúčastnili MRM a podařilo se nám získat titul Vicemistři ČR mládeže, což se stalo naším největším a bohužel i posledním agilitním úspěchem, jelikož s agility končíme.
Dogtrekking
Oproti loňsku se může zdát, že jsme na dogtrekkingy trochu kašlali, ale to především proto, že jsme se naplno věnovali agility, které skýtali mnoho výhod ( např. se člověk nemusí uvolňovat ze školy, z čehož vyplívá že i rodiče jim jsou mnohem více nakloněni a nemají tendenci je zakazovat a v neposlední řadě vyjdou mnohem levněji ).
Náš první trek byl letos až Šlapanický vlk, následoval první slovenský dogtrekking Oravský long, mnohdy diskutované Tour de Beskydy spojené s Lysohorským dogtrekkingem a nakonec Stezka vlka v Jeseníkách. Celkově se dá říct že v Čechách se nám docela dařilo ( 1x1. místo, 1x2.místo a 2x3.místo ), jenom Slovensko bylo trochu krizovější. Společně se skupinkou dalších 5 nešťastníků jsme si druhou etapu z kraťoučkých 35 km prodloužili asi na 70 km a vzali to ještě přes Polsko. Navzdory tomu jsme si právě z Oravy dovezli nejvíce zážitků a za rok se tam rádi vrátíme…
Záchranáři
Do Pardubické záchranné brigády kynologů jsme se byli poprvé podívat až koncem listopadu. Zatím se mi tam moc líbí a je více než pravděpodobné že nám od Nového roku nahradí agility. Tjabo je taky nadšený, může řvát na lidi a ještě za to dostane párek…i když kdyby on měl na vybranou, tak by asi za agility neměnil.
Ostatní
Krom našich ´typických´ aktivit jsme ještě podnikli pár exkurzí do jiných sportů a plno obyčejných výletů a vandrů.
V lednu jsme se vydali na dogfrisbee víkend někam za Prahu. Bylo to super, parta skvělých lidí a krom frisbee jsme si i ( za tuto zimu poprvé a naposled ) zaběžkovali.
Na jaře následovala zkušební série dvou canicrossů, kde jsme dopadli docela dobře ( 5. a 3. místo ). Canicrossům jsme se chtěli více věnovat na podzim, dokonce jsme měli už i docela natrénováno, jenže jsem si na Stezce úplně pokonila koleno, takže o nějakym běhání, natož závodění, nemohla být ani řeč.
Taky jsme ještě bez valného tréninku udělali další, tentokrát dokonce mezinárodní, zkouškuz poslušnosti - BH.
Ze zvědavosti jsme na jaře vyrazili i na trénink vodní záchrany, který se konal v Holicích. Tjaba to bavilo, ale tou dobou nás ještě ani nenapadlo, že se tomu někdy budem věnovat více…
Na podzim jsme ještě vyrazili do Dvora Králové na otevřený trénink obedience. Tam mě Tjabo dost příjemně překvapil, protože ač poslušnost min. od zkoušek na jaře necvičil, všechno dělal úplně špičkově a s obrovským nadšením. Takže teď když nemůžem agility, budeme se možná věnovat obedienci hlouběji.
Nakonec jsme vyrazili, jako diváci, na Hradecký MID. Jelikož jsem byla dost nachcípaná, vzala jsem si hezky školní boty, kalhoty…s tím že mě dneska na trať nikdo nedostane. Člověk míní…s Tjabem jsem stála u startu asi půl minuty, než jsem usoudila že pokud chci zachovat jeho duševní zdraví, musim ho dát pryč. To jsem netušila, že když byl 2x před půl rokem na závodech psích spřežení, že si to bude tak pamatovat. Nakonec jsem skončila s půjčenou bundou a koloběžkou ( ač jsem po letní zkušenosti s tímhle zabijáckým strojem přísahala, že na něj se psem už nikdy nevlezu ) a trať jsme si projeli mimo závod. Tjabo z toho měl ohromnou radost, celou cestu šel krásně ve cvalu ( teda krom těch dvou momentů kdy jsem se válela na zemi ) a dokonce i ignoroval nějakýho nevychovanýho labradora, který se ho kousek za startem pokoušel sežrat.